Slzy, které nejdou zastavit. Myšlenky, které děsí. Vztek, který jako by ani nebyl váš.

Čekala jste, že po porodu budete unavená. Možná i dojatá. Ale nečekala jste, že vás vlastní prožívání tolik zaskočí. Že si budete klást otázku, jestli je normální cítit právě tohle …

Je to ještě v pořádku? Nebo se se mnou děje něco vážného?

Po porodu prochází tělo i psychika obrovskou proměnou. Některé silné emoce jsou přirozenou součástí tohoto období. Jindy ale mohou být signálem, že už nejde jen o běžnou adaptaci a že je na místě vyhledat podporu. Rozlišit mezi nimi nemusí být snadné. Zvlášť když jste uprostřed šestinedělí, nevyspaná a všechno prožíváte mnohem intenzivněji.

V tomto článku se podíváme na to, co je po porodu běžné, kdy je dobré zpozornět a kdy už není potřeba zůstávat na všechno sama.

Psychické změny po porodu jsou častější, než si většina žen myslí

Podobné otázky si po porodu klade mnoho žen.

Některé několik dní bez zjevného důvodu pláčou. Jiné jsou přecitlivělé, podrážděné nebo je zaskočí síla vlastních emocí. Některé se leknou myšlenek, které jim problesknou hlavou, jiné mají pocit, že se nedokážou radovat tak, jak čekaly.

Po porodu se během několika dnů mění fungování celého organismu. Tělo se hojí, mění se hormonální prostředí a nervová soustava se přizpůsobuje nové životní roli. Součástí této proměny jsou i změny v mozku související s adaptací na mateřství. Není proto překvapivé, že se v tomto období může změnit i psychické prožívání.

O psychických změnách po porodu se přitom stále mluví méně než o těch tělesných. Když nás bolí jizva po císařském řezu nebo máme potíže s kojením, většinou víme, že si zaslouží pozornost. Když se ale změní naše psychika, snadno začneme pochybovat samy o sobě.

Co se po porodu může dít a ještě to nemusí znamenat, že je něco špatně

Psychika po porodu může být mnohem citlivější než obvykle. Mnoho žen zažívá období, kdy se emoce zdají silnější než kdy dřív.

Může se stát například, že:

• Rozpláče vás i zdánlivá maličkost. Změna plánů, nakřivo zapnuté pyžámko, pohádka pro děti nebo věta, která by vás jindy nechala klidnou. 
• Pláč přichází častěji, než jste zvyklá. Přitom ani sama nevíte, proč vlastně pláčete. 
• Máte pocit, že jste jako na horské dráze. Chvíli cítíte radost a dojetí, za chvíli pláč nebo bezmoc. 
• Přicházejí vlny úzkosti nebo nejistoty. Hlavou běží otázky: Jak to všechno zvládnu? Bude to už navždy? Co když se něco pokazí? 
• Objeví se podrážděnost nebo vztek. Nechcete ho cítit, ale jako by nešel vůlí zastavit. 
• V hlavě se objeví nechtěné děsivé myšlenky nebo krátké obrazy. Přijdou samy od sebe, nechcete je a často vás samotnou vyděsí. 

Pokud se tyto obtíže objeví v prvních dnech po porodu, postupně slábnou a mezi těžšími chvílemi přichází i okamžiky úlevy, může jít o běžnou součást adaptace označovanou jako baby blues.

Typické je, že:

• Nepříjemné stavy se střídají s těmi příjemnými. Mezi těžšími chvílemi přichází úleva, klid nebo radost. 
• Dokážete se alespoň na chvíli nadechnout. Myšlenky se daří odvést jinam a neovládají celý den. 
• Obtíže se postupně zmírňují. Nejsou den ode dne silnější, ale naopak pozvolna ustupují. 
• Obtíže mají přechodný charakter. Objevují se v prvních dnech po porodu a během jednoho až dvou týdnů obvykle odeznívají. 

I když jde o běžnou součást poporodní adaptace, neznamená to, že ji musíte zvládnout sama. I baby blues může být vyčerpávající. Pomáhá odpočinek, praktická pomoc blízkých a možnost mluvit o tom, co prožíváte. Někdy nejvíc uleví už jen vědomí, že v tom nejste sama.

Některé pochybnosti jsou častější, než si myslíte

Vedle silných emocí se mohou objevit i myšlenky, které vás překvapí nebo ve vás vyvolají pocit viny.

Možná vás napadne:

• „Co když jsem se vůbec neměla stát mámou?“ 
• „Chci na chvíli odejít a být zase sama.“ 
• „Proč k miminku necítím to, co jsem čekala?“ 
• „Proč ostatní maminky vypadají šťastnější a jistější než já?“ 

Takové pochybnosti mohou být velmi nepříjemné. Samy o sobě ale ještě nevypovídají o tom, jakou jste mámou.

Citové pouto k dítěti nemusí vzniknout okamžitě po porodu. U některých žen se vytváří postupně – během dnů nebo týdnů. Stejně tak občasná touha být na chvíli sama nebo vrátit se alespoň na okamžik ke svému předchozímu životu neznamená, že své dítě nemilujete.

Kdy je dobré zpozornět?

Vedle toho, jak silné emoce právě prožíváte, je důležité sledovat také to, jak se váš psychický stav vyvíjí v čase. Pokud obtíže přetrvávají, zesilují nebo vám začínají výrazně zasahovat do života, je dobré nezůstávat na ně sama.

Může to být například tehdy, když:

• Váš stav se nelepší. Máte pocit, že obtíže přetrvávají nebo se postupně zhoršují. 
• Nepřicházejí chvíle úlevy. Nepříjemné myšlenky nebo pocity vás provázejí téměř celý den. 
• Radost se nevrací. Věci, které vám dříve pomáhaly nebo vás těšily, už nepřinášejí úlevu. 
• Každodenní fungování je stále těžší. Péče o dítě, domácnost nebo běžné činnosti vás stojí tolik sil, že je dlouhodobě nezvládáte. 
• Myšlenky vás nepouštějí. Neustále se vracejí a nedaří se vám od nich ani na chvíli odpoutat. 
• Začínáte se některým situacím vyhýbat. Strach nebo úzkost vám brání dělat věci, které jste dříve zvládala. 
• Máte pocit, že už na to nechcete nebo nemůžete být sama. Sama cítíte, že nastal čas požádat o podporu. 

Kdy je potřeba vyhledat pomoc co nejdříve?

Některé příznaky si zaslouží rychlou odbornou pomoc. Ne proto, že jste něco nezvládla, ale proto, že mohou znamenat závažnější psychické obtíže, které je důležité řešit co nejdříve.

Nečekejte, pokud:

• Objevují se silné myšlenky na to, že už nechcete žít nebo že byste si mohla ublížit. 
• Máte pocit, že jediným řešením je odejít, utéct nebo zmizet, a tyto myšlenky se vracejí nebo sílí. 
• Několik nocí po sobě téměř nespíte nebo vůbec nedokážete usnout, přestože máte možnost odpočívat. 
• Ztrácíte kontakt s realitou. Například slyšíte hlasy, vidíte věci, které ostatní nevnímají, nebo jste pevně přesvědčená o něčem, co vašemu okolí nedává smysl. 

V takové situaci nečekejte, že to samo přejde. Požádejte o pomoc někoho blízkého a co nejdříve kontaktujte odbornou pomoc.

Nemusíte přesně vědět, co se děje, abyste si mohla říct o pomoc

Nemusíte sama poznat, jestli prožíváte běžnou poporodní adaptaci, nebo psychické obtíže, které už vyžadují odbornou péči. Pokud máte pocit, že se necítíte dobře, že si nejste jistá nebo si potřebujete s někým promluvit, je to samo o sobě dostatečný důvod hledat podporu. Nemusíte čekat, až bude „dost zle“.

Požádat o pomoc není známkou selhání. Je to způsob, jak pečovat o sebe i o své dítě.