Autor: usmevmamyc1

[Květnový příběh 4] Sžíral mě pocit, že k malé vlastně nic necítím

Naše miminko bylo plánované a i přes počáteční silné nevolnosti jsem si těhotenství užívala a cítila se báječně. Porod, ač vyvolávaný, proběhl hladce a mám na něj krásnou vzpomínku. Domů jsme z porodnice odcházely s dokrmem a doma začaly problémy s kojením…

Continue reading „[Květnový příběh 4] Sžíral mě pocit, že k malé vlastně nic necítím“

[Květnový příběh 3] Jako bych se napojila na vyšší formu vědomí a bůh mi odhalil své plány

Na příchod Žofinky jsem se neskutečně těšila. Měla jsem už po termínu a stále nic. Když mi praskla voda, s rozechvěním jsme se rozjeli uprostřed noci do porodnice. Vlastní porod neprobíhal příliš hladce, provázela jej bolest, vyčerpání a trápení. Když byla Žofinka venku, oddychli jsme si, že držíme v náručí zdravou a krásnou holčičku.

Continue reading „[Květnový příběh 3] Jako bych se napojila na vyšší formu vědomí a bůh mi odhalil své plány“

[Květnový příběh 2] Přála jsem si, aby syn už nebyl

Vždycky jsem se strašně těšila, až se stanu mámou. Od mala jsem si vycpávala břicho, jezdila s dětmi na tábory, 5 let pracovala jako chůva na plný úvazek a děti jsem zkrátka milovala. Nemohla jsem se dočkat, až jednou budu mít svoje malé miminko.

Continue reading „[Květnový příběh 2] Přála jsem si, aby syn už nebyl“

[Květnový příběh 1] Poporodní deprese – jak jsme to nezvládli, pokračování po šesti letech

ŠEST LET POTÉ, aneb JAK TO SNAD ZVLÁDÁME

Před pár dny uběhlo šest let od událostí z předchozího článku. Dva a sedmdesát měsíců od chvíle, kdy se mi na hlavu sesypal celý dosavadní život v podobě, jak jsem znal. Dva tisíce sto devadesát jedna dní kdy o sobě (s cynismem sobě vlastním) hovořím jako o hormonálně či genderově nevyvážené matce. Padesát dva tisíc pět set šedesát hodin od toho doposud nejstupidnějšího kanadského žertíku adresovaného osudem na mou hlavu.

Continue reading „[Květnový příběh 1] Poporodní deprese – jak jsme to nezvládli, pokračování po šesti letech“

Zkusila jsem to i po druhé

Vše začalo v roce 2010. Dodnes nevím, co bylo příčinou mých úzkostně depresivních stavů. Porod začal spontálně, ale pro nepostupující porod a velký plod (4400g) byl ukončen císařských řezem. Jelikož bylo nutno postupovat rychle, byla jsem v celkové narkóze. Probrala jsem se asi 3 hodiny po operaci.

Continue reading „Zkusila jsem to i po druhé“

Konference Duše mámy je za námi

Konference Duše mámy je za námi. Ano, pravda, je to už dvanáct dnů, ale chvíli nám trvalo sesbírat síly, postarat se o další záležitosti kolem této akce a dohnat všechny ostatní povinnosti. A teď konečně malé ohlédnutí. Víte, že přípravné období nebylo jednoduché, bylo jasné, že se stahují mračna, ale nikdo netušil, jak moc budou stažená v den konání akce. Plánovali jsme sice v několika variantách, ale všichni z nás máme kromě Úsměvu i hromadu dalších pracovních aktivit, a tak připravit celou akci 100% ve třech verzích bylo takřka nemožné. Zhruba týden před akcí přišla konečně definitivní zpráva o zákazu hromadných akcí. Ano, bylo to zklamání, ale pro mě zároveň i úleva, protože jsem konečně věděla, jak to bude.A začal maraton plný překážek. Asi nejvíc nám dal zabrat on-line živý přenos. Nepovedlo se nám sehnat cenově přijatelného externího dodavatele, a tak vzal kolega Zbyněk Roboch tohle břímě na sebe. Zapůjčil potřebnou techniku a večery trávil zkoušením a testováním. Hodně nám pomohl náš partner Terap.io (poskytovatel on-line terapií to přece musí umět!). Do toho jsme se snažili oslovit individuálně každého, kde si zakoupil vstupenku na opravdovou konferenci, zda ji bude chtít využít i na konferenci v on-line prostoru. Maraton nám ale přinesl i spoustu pozitivních vjemů. Od účastníků nám chodily milé reakce (díky za ně!), většina lidí šla do on-line verze s námi a skvěle spolupracovali i všichni vystupující. Osobně mě mrzelo, že si nevyzkouším živou akci v Kongresové centrum Praha, ale radost to byla i v téhle neúplné verzi. Naše Event manažerka Tereza Fialová se o nás starala jako o vlastní a místní technik nás zachránil před technickou katastrofou. Ze samotné konference jsme se snažili zachovat vše, co šlo. Vysílalo se proto z Kongresového centra, kam postupně přicházela i většina přednášejících. Jediné, co chybělo, byli diváci. Všichni jsme doufali, že akce proběhne hladce i za ztížených podmínek, ale bylo to marné 🙂 Úvod konference byl doprovázen hlasitou ozvěnou a zvukovým doprovodem, který se linul ze vzdálených počítačů a nešel vypnout, i když vypnout měl jít. Atmosféra v místnosti byla tak hustá, že už by se možná ani krájet nedala, a někteří z nás neměli daleko ke kolapsu. Nakonec se ale oba technické problémy vysvětlily a vyřešily, na naše tváře se vrátily úsměvy a konference najednou jela skoro sama. A jela až do konce, takže se nakonec dostavily i pocity připomínající radost. V průběhu dne jsem sice říkala, že už nikdy žádnou konferenci pořádat nechci, ale k večeru už jsem byla nakloněná i druhému ročníku. To se ale ještě uvidí 🙂Každopádně konference Duše mámy je za námi. Právě teď se stříhají videa a připravují záznamy, které pak všichni účastníci dostanou k dispozici, aby si mohli v klidu dokoukat vše, co jim uteklo. Až když ze mě opadl stres z příprav, uvědomila jsem si, kolik skvělých odborníků u nás máme. Vím, že péče o duši mámy u nás zatím pokulhává, věřím ale zároveň, že máme slibně našlápnuto k lepším zítřkům. Jedním z výstupů konference je i vznik pracovní skupiny, která bude na ty lepší zítřky dohlížet.A ještě poděkování na závěr.Moc díky všem, kteří svou prací přispěli k tomu, že konference úspěšně proběhla. Zbyňkovi, Tondovi, Lucce, Adélce, Verče, Katce, Káje, Lucce, Beatrice, Renče. Prostě všem.Poděkování si bezesporu zaslouží všichni skvělí přednášející. Společně jsme posunuli téma křehké mateřské psychiky zase o pár skoků vpřed.Díky taky partnerům. Kongresovému centru za prostory a za péči, místnímu technikovi za záchranu a Terap.io za pomoc s živým přenosem, Magistrátu hlavního města Praha za finanční podporu akce, mediálním partnerům Radio 1 a Vitalia.cz.Díky patří i vám účastníkům a příznivcům. Za podporu, za aktivitu, za milá slova v těžkých chvílích. Bez vás by to nešlo 💚

Veronika Kubrichtová

Projekt Vybudování centra pro maminky s psychickými obtížemi

Projekt Vybudování centra pro maminky s psychickými obtížemi

Cílem projektu je vybudovat centrum pro maminky, které se potýkají s psychickými obtížemi spojenými s raným mateřstvím. Nejčastěji se jedná o poporodní depresi nebo úzkost, výjimečně i psychózu. Centrum poskytne ženám podporu a základní psychologickou pomoc a nasměruje je na další odbornou péči, aby zamezilo důsledkům neléčených psychických obtíží. Důležitou součástí je i propojení komunity žen s podobnou zkušeností a zapojení peer konzultantek do péče o ženy.

Celý název projektu: CZ.03.2.X/0.0/0.0/18_095/0011293 Vybudování centra pro maminky ohrožené psychickými potížemi spojenými s raným mateřstvím

Doba realizace: 1. 1. 2020 – 31. 3. 2020

Projekt je financovaný Evropskou unií.

Logo OPZ barevné mensi 3

Přidat komentář

„Klepala jsem se a cítila, jak mě úzkost úplně sžírá“

Když jsem otěhotněla, byla jsem přešťastná, protože miminko jsme si s manželem moc přáli. Celé těhotenství i následný porod byly bez problému. Jenže hned po porodu musel byt maličký kvůli silné žloutence na dětském oddělení a my nemohli být spolu.

Continue reading „„Klepala jsem se a cítila, jak mě úzkost úplně sžírá““

„Kdo by chtěl ženu, která se počůrává.“

Řekla bych, že celý svůj život jsem byla mezi dětmi, často jsem se o děti starala, měla jsem je moc ráda a děti měly (mají) rády mne. S manželem jsem se poznala až v 28 letech a prvního syna jsem si měla porodit týden před 33. narozeninami.  Jakmile jsem se dozvěděla, že jsem konečně těhotná, okamžitě se mi všechno v hlavě nastavilo na mateřství. V práci jsem byla ve vysoké pozici s velkou odpovědností. Okamžitě jsem polevila v pracovním tempu, abych neměla z děťátka neurotika. Na mateřskou jsem odešla hned, jak to šlo.

Continue reading „„Kdo by chtěl ženu, která se počůrává.““
Theme: Overlay by Kaira.  Úsměv mámy 2020