Autor: usmevmamyc1

Mateřství je krásné, ale obtížné: Úsměv mámy a Mojra.cz se společně starají o psychiku maminek

Nastávající maminky se na příchod miminka těší a připravují po všech stránkách. Navštěvují předporodní kurzy, čtou různé knihy o těhotenství, mateřství a výchově, nakupují výbavičku, zařizují pokojíček, vyptávají se kamarádek… Ideál mateřské lásky a období před a po porodu se však často naprosto liší od běžné reality. Bohužel kvůli medializaci „dokonalých“ matek se poporodní obtíže stávají něčím, co je potřeba skrývat a je to veskrze tabuizováno. Přitom osvěta a včasné řešení před a poporodních problémů je klíčem k tomu, aby maminka získala co nejdříve psychickou pohodu a mohla si svou novou životní roli začít naplno užívat…

Číst celý příběh

Dostaly jsme stan na venkovní akce!

V roce 2020 jsme slavnostně otevřely naše pražské centrum, ale bohužel veškeré plány a akce nám zkomplikovala pandemie koronaviru a my se musely přesunout do on-line prostředí…

Vypadá to však, že situace se konečně zlepšuje a letošní léto by mohlo přát i akcím prezenčním! Rády bychom využily teplého letního počasí a uspořádaly i nějaké akce pod širým nebem. Proto nás teď nesmírně potěšilo, když přišla nabídka podpory od firmy expodum.cz, že nám darují party stan! Ten bude naprosto ideální na venkovní akce jako zázemí pro maminky s dětmi, kde se budou moc schovat před sluníčkem, nebo jako koutek pro konzultace, podpůrná setkání či workshopy.

Sledujte náš web a sociální sítě, ať vám žádná akce neunikne.

První krok k systematické péči o duševní zdraví matek v ČR

V České republice zatím neexistuje systematická péče o ženy, u nichž se objeví psychické obtíže v těhotenství nebo po porodu. Projekt, který propojuje plošný screening a na něj napojenou vícestupňovou péči, je tak prvním krůčkem k rozvinuté péči o mateřskou psychiku, kterou známe například z Velké Británie nebo Austrálie.

Je nám velkým potěšením, že jsme součástí projektu, který vznikl iniciativy Národního ústavu duševního zdraví.

Najednou nebylo nic jako dřív. Všichni byli nadšeni z malého a neustále mi říkali, jak musím být strašně šťastná. Ty bláho a já nebyla…

Začala bych tím, že s manželem jsme se o miminko dlouho snažili. Dvě čárky na těhotenském testu bylo velké požehnání a radost, kterou jsme už snad ani nečekali. Celé těhotenství jsem měla nádherné, nebylo mi špatně, vypadala jsem dobře, do posledního dne jsem běhala po venku a překypovala energií. Porod byl také pěkný, bez velkých komplikací…

Číst celý příběh

Měla jsem šíleně stažený žaludek a hrozný pocit, že mě nic nebaví a že nejsem schopna najít jedinou radost v životě.

Na příchod malé jsem se dlouho těšila a připravovala. Nakoupila knížky, spoustu věcí na malou, téměř vše bylo v mé režii. No a Jak to všechno začalo? První tři měsíce byly těžké, protože malá hodně plakala (prdíky, reflux, moc mléka, které nezvládla správně pít, no a k tomu pláč za veškeré nové vjemy nebo zážitky – Viki je velmi citlivá a vnímavá)…

Číst celý příběh

Byla jsem nevyspalá, vyčerpaná a bezmocná. Tu noc jsem spala zase asi jen dvě hodiny a vzbudila se strachem o malého…

Nevím, jak svůj příběh začít. Možná tím, že se můj příběh odehrával tehdy, kdy můj syn měl tři měsíce. Všechno to začalo tím, že můj synek často plakal. Mysleli jsme si, že ho bolí bříško a tak jsme zkoušeli různé rady, jako je masáž bříška, masáž chodidla, pití fenyklového čaje. Teď už víme, že pláč byl kvůli tomu, že měl hlad. Já jsem v tu dobu ještě kojila a nedokázala jsem si připustit, že mám málo mléka. Kojila jsem ho někdy až půl hodiny…

Číst celý příběh

Přes den jsem nějakým způsobem fungovala na autopilota a večer jsem vypnula, začala plakat a byla jsem k neutišení…

Otěhotněla jsem po svatbě, vše probíhalo v klidu, žádné potíže. Nicméně se dcera narodila o tři týdny dříve, v porodnici to probíhalo standardně. Byla jsem tak nějak smířená s tím, že to je hodně bolestivá záležitost, ale o to víc mě překvapilo, co se dělo poté – vážení, měření teploty, nateklá prsa, co všechno je v pořádku a co už není (barva stolice, teplota, počet počůraných plen atd). V nemocnici jsme strávily 6 dní kvůli vysokým hodnotám novorozenecké žloutenky – já už pak manželovi každý večer brečela do telefonu, že už chci domů…

Číst celý příběh

Nemohla jsem spát, kojení mi nešlo, začala jsem se všeho bát, bála jsem se o syna starat sama.

Můj příběh se odehrál před dvěma lety, jsem tedy mámou dvouletého syna. Těhotenství jsem měla naprosto bezproblémové a pohodové, žila jsem celkem kulturně, mohla vyjít kdejaký kopec, chodila plavat, na jógu, žádné psychické potíže, ani obavy z porodu se mě netýkaly. S manželem jsme se připravovali na miminko, zařizovali věci pro něj. Představovali jsme si jaké to bude, až tu ten malý člověk bude s námi…

Číst celý příběh

[Květnový příběh 31] Těšila jsem se domu z porodnice, že všechno bude nádherné. Ale nebylo

Když jsem byla těhotná, najednou jsem si připadala volná a šťastná. Všechny stresy z práce a okolí zmizely. Těšila jsem se na den, kdy si svoji holčičku pochovám. Pak nastal den porodu, byla jsem naprosto klidná a spokojená. Porod byl ale těžký a nakonec to vyřešily kleště. Bylo to pro mě trochu děsivé (a pro manžela ještě víc). Ale pak jsem najednou měla v náručí svoje dítě. Takový uzlíček. Jen na mně ležela a já čile konverzovala s doktorem o jeho porodních zkušenostech…

Číst celý příběh

[Květnový příběh 30] Dodnes jsem jediný, kdo to ví. Před ostatními jsme šťastná rodinka s úžasným prckem

S manželkou jsme spolu přes 15 let. V době, kdy jsme plánovali rozšířit rodinu o prcka, který by našemu soužití dodal tu poslední chybějící esenci, byla manželce zjištěna zdravotní komplikace. Lékaři jí doporučili zapomenout na těhotenství, které by ji závažně ohrozilo na zdraví. Nedlouho po tom jsme si pořídili psího parťáka, který nám dítě vlastně nahrazoval…

Číst celý příběh
Theme: Overlay by Kaira Úsměv mámy 2020