Narodí se dítě, všechno je vzhůru nohama, nic není jako dřív. Jsme zaskočení, jak je to intenzivní. Pak se většinou věci uklidní a usadí – u někoho dříve, u někoho později. Záleží opravdu na mnoha okolnostech. To, co je pro jednu rodinu zvládnutelné, může být pro jinou mnohem náročnější. Ne všechno, co v tom hraje roli, je totiž zvenčí vidět.

Co když ale úzkost, strach nebo napětí neustupují, případně se ještě prohlubují? I když žena získává zkušenosti s péčí o miminko, nemusí se postupně cítit lépe.

Často se na nás obracejí právě její blízcí – partneři, rodiče, kamarádky a další členové rodiny. Všímají si, že se něco děje, a mají o ženu starost…

Signály, že se něco děje

Možná vás napadá: „Tohle přece není ona.“ Dříve měla ze všeho radost, teď se za celý den neusměje. Bývala energická, teď je tichá a často pláče. Je hodně unavená, vyčerpaná. Stahuje se do sebe, vyhýbá se kontaktu nebo častěji vybuchuje. Možná i ona sama cítí, že něco není v pořádku. Někdy o tom dokáže mluvit a svěří se vám.

U jiných žen ale potíže nemusí být na první pohled vidět. Nic neříkají, ale uvnitř melou z posledního. A když už dají něco najevo, může to být způsobem, který nás spíše rozčílí, protože je těžké takové reakce ustát a nebrat si je osobně. Může jít třeba o velkou podrážděnost, výkyvy nálad, výbuchy vzteku nebo naopak apatii, stažení se do sebe či nerozhodnost. Zvlášť když jsme unavení, můžeme reagovat podobně a vzájemné porozumění je pak ještě těžší.

Za tím vším se mohou schovávat například poporodní deprese či úzkosti, ale také velké vyčerpání a přetížení.

Co můžu udělat já?

Nemusíte vědět, co přesně ženě je, ani mít předem nastudované informace. Pro začátek může hodně znamenat, když si všimnete, zajímáte se a jste ochotní naslouchat.

Ptejte se ženy, co by potřebovala. Zkuste si pro rozhovor najít chvíli, kdy máte prostor ji opravdu vnímat. I vy můžete mít hlavu plnou starostí a potřebu všechno rychle vyřešit. Teď ale nemusíte hned přicházet s radami. Ptejte se, jak jí je a co je pro ni nejtěžší.

Dejte ženě najevo, že jí chcete pomoct. Hledejte společně, co by jí ulevilo. Mluvte o své starosti o ni, bez výčitek a hodnocení. Může to být třeba:

„Mrzí mě, že tě vidím takhle smutnou.“

„Byl bych moc rád, kdyby se ti ulevilo.“

„Jsem tady s tebou.“

Nemusí to vyjít napoprvé. Zkoušejte to znovu. Ujistěte ženu, že jste tady pro ni, až bude chtít mluvit.

Co když pomoc odmítá?

Připustit si, že nám není dobře a potřebujeme pomoc, může být těžké. Někdy to může trvat opravdu dlouho. Žena se může stydět, mít pocit, že by všechno měla zvládnout sama, nebo se obávat, co se stane, když o svých potížích promluví. Možná má s pomocí špatnou zkušenost nebo jí chybějí síly někoho oslovit a všechno vysvětlovat.

Zkuste se společně zamyslet, co ženě brání v přijetí pomoci. Dejte jí prostor o tom mluvit, aniž byste její důvody hned vyvraceli. Pomohlo by jí zatím jen zjistit možnosti pomoci?

Pokud nejde o akutní ohrožení, nechte jí prostor se rozhodnout. Nabídku pomoci citlivě opakujte.

Nemůžeme najít pomoc

Obracejí se na nás také blízcí, kteří pro ženu hledají pomoc, ale nedaří se jim najít vhodnou péči nebo dostupný termín u psychologa či psychiatra. Když se žena trápí a její stav se zhoršuje, může se i měsíc čekání zdát nepředstavitelně dlouhý.

Snažíme se tedy spolu nacházet další možnosti. Pokud má žena dlouhodobě potíže se spánkem a její stav se zhoršuje, hledáme možnosti včasného lékařského posouzení. Prvním kontaktem může být praktický lékař. Se svými potížemi se může svěřit také gynekologovi a požádat o nasměrování k další péči.

Někdy se blízcí ozvou do Úsměvu mámy nejprve sami, aby zjistili, jak fungujeme, co nabízíme a co může žena očekávat, než jí předají kontakt. Je v tom cítit zájem a snaha nabídnout pomoc, o které už něco vědí.

Stejný přístup se může hodit i u ostatních organizací a odborníků. Ptejte se, pro koho je služba určená, jak probíhá první setkání, jaká je čekací doba. Vnímejte také, jak na vás služba působí. Prostor pro vaše otázky a způsob komunikace vám mohou pomoci se v nabídce zorientovat.

Snažím se pomoci, ale ne vždy jí rozumím

Někteří partneři se na nás obracejí s otázkou, zda by žena mohla mluvit s někým, kdo podobnými obtížemi sám prošel. Chtějí být ženě oporou, ale zároveň si uvědomují, že ne všemu rozumějí a že je pro ně někdy náročné být jediným člověkem, se kterým své trápení sdílí.

Ženě můžeme nabídnout kontakt s peer konzultantkou – proškolenou ženou s vlastní zkušeností s psychickými obtížemi v mateřství, která je připravená poskytovat podporu dalším ženám. Žena tak může získat prostor pro sdílení s někým, kdo zná podobné pocity, a další pohled na to, čím prochází.

S čím dalším se mohu obrátit na Úsměv mámy?

Dotazy blízkých se nemusí týkat jen poporodních psychických obtíží nebo náročné adaptace na mateřství. Někdy ženu v tomto křehkém období zasáhne další těžká událost – úmrtí blízkého člověka, jiná ztráta nebo třeba velká životní změna.

I v takové situaci se na nás můžete obrátit. Můžeme společně probrat, co žena potřebuje a jaká pomoc by pro ni mohla být vhodná. Pokud její potřeby přesahují možnosti Úsměvu mámy, pomůžeme vám zorientovat se v dalších možnostech podpory.

Co když už mám strach o její bezpečí?

Někdy se ozve partner nebo jiný blízký ženy ve chvíli, kdy už je situace hodně vyhrocená. Chování ženy se výrazně mění, může reagovat prudce nebo jednat nezvykle a impulzivně. Mluví o tom, že si ublíží, nebo že odejde pryč i s dítětem. Blízké to vyděsí a hledají možnosti pomoci.

V takové chvíli je důležité brát vážně její slova i okolnosti, ve kterých zaznívají. Samotný výrok o odchodu s dítětem nemusí znamenat ohrožení, podstatné je, co se právě děje a zda máte důvod obávat se o jejich bezpečí. Pokud žena mluví o tom, že si ublíží, ptejte se klidně a přímo, zda přemýšlí o sebevraždě nebo o tom, že by si něco udělala. Přímou otázkou jí tuto myšlenku nevnuknete.

Pokud to situace umožňuje, hledejte odbornou pomoc společně se ženou. Můžete nabídnout, že s ní vyhledáte krizové centrum, ověříte jeho provozní dobu a doprovodíte ji tam. Zkuste mluvit o své obavě a konkrétní nabídce: „Mám o tebe strach. Chtěl bych, abychom na to teď nebyli sami. Pojďme spolu najít někoho, kdo nám pomůže.“

Pokud máte důvodnou obavu z bezprostředního ohrožení zdraví nebo života ženy, dítěte či někoho dalšího, volejte 155, i když žena pomoc odmítá. Nemusíte čekat, až se něco stane. Pokud si závažností situace nejste jistí, popište ji operátorovi linky 155 a nechte se vést. Pokud je to pro vás bezpečné, zůstaňte se ženou do příjezdu pomoci a zajistěte bezpečí dítěte.

V žádném případě nesmí přivolání záchranky sloužit jako výhrůžka nebo prostředek nátlaku, kterým chcete ženu přimět ke změně chování či přijetí pomoci.

Já už také nemůžu

Být nablízku ženě, která se psychicky trápí, může být velmi vyčerpávající. Zvlášť v případech, kdy to trvá dlouho. Můžete cítit strach, bezmoc, vztek nebo prožívat nepředstavitelnou únavu. Možná toho nesete víc, než si dokážete přiznat.

Zkuste se zamyslet, kdo ve vašem okolí by se mohl do pomoci zapojit. Může to být někdo z rodiny, přátelé či další blízcí.

Nemusíte čekat, až žena pomoc přijme, abyste sami vyhledali podporu. Ozvat se nám můžete i vy – společně se můžeme zamyslet nad tím, co se děje, jak ženu podpořit a co v této situaci potřebujete vy sami.

Poznáváte v textu svou situaci nebo vás trápí něco dalšího? Ozvěte se nám. Nemusíte mít připravené otázky ani přesně vědět, jakou pomoc hledáte. Můžeme to společně probrat.