Konference Duše mámy je za námi. Ano, pravda, je to už dvanáct dnů, ale chvíli nám trvalo sesbírat síly, postarat se o další záležitosti kolem této akce a dohnat všechny ostatní povinnosti. A teď konečně malé ohlédnutí. Víte, že přípravné období nebylo jednoduché, bylo jasné, že se stahují mračna, ale nikdo netušil, jak moc budou stažená v den konání akce. Plánovali jsme sice v několika variantách, ale všichni z nás máme kromě Úsměvu i hromadu dalších pracovních aktivit, a tak připravit celou akci 100% ve třech verzích bylo takřka nemožné. Zhruba týden před akcí přišla konečně definitivní zpráva o zákazu hromadných akcí. Ano, bylo to zklamání, ale pro mě zároveň i úleva, protože jsem konečně věděla, jak to bude.A začal maraton plný překážek. Asi nejvíc nám dal zabrat on-line živý přenos. Nepovedlo se nám sehnat cenově přijatelného externího dodavatele, a tak vzal kolega Zbyněk Roboch tohle břímě na sebe. Zapůjčil potřebnou techniku a večery trávil zkoušením a testováním. Hodně nám pomohl náš partner Terap.io (poskytovatel on-line terapií to přece musí umět!). Do toho jsme se snažili oslovit individuálně každého, kde si zakoupil vstupenku na opravdovou konferenci, zda ji bude chtít využít i na konferenci v on-line prostoru. Maraton nám ale přinesl i spoustu pozitivních vjemů. Od účastníků nám chodily milé reakce (díky za ně!), většina lidí šla do on-line verze s námi a skvěle spolupracovali i všichni vystupující. Osobně mě mrzelo, že si nevyzkouším živou akci v Kongresové centrum Praha, ale radost to byla i v téhle neúplné verzi. Naše Event manažerka Tereza Fialová se o nás starala jako o vlastní a místní technik nás zachránil před technickou katastrofou. Ze samotné konference jsme se snažili zachovat vše, co šlo. Vysílalo se proto z Kongresového centra, kam postupně přicházela i většina přednášejících. Jediné, co chybělo, byli diváci. Všichni jsme doufali, že akce proběhne hladce i za ztížených podmínek, ale bylo to marné Úvod konference byl doprovázen hlasitou ozvěnou a zvukovým doprovodem, který se linul ze vzdálených počítačů a nešel vypnout, i když vypnout měl jít. Atmosféra v místnosti byla tak hustá, že už by se možná ani krájet nedala, a někteří z nás neměli daleko ke kolapsu. Nakonec se ale oba technické problémy vysvětlily a vyřešily, na naše tváře se vrátily úsměvy a konference najednou jela skoro sama. A jela až do konce, takže se nakonec dostavily i pocity připomínající radost. V průběhu dne jsem sice říkala, že už nikdy žádnou konferenci pořádat nechci, ale k večeru už jsem byla nakloněná i druhému ročníku. To se ale ještě uvidí Každopádně konference Duše mámy je za námi. Právě teď se stříhají videa a připravují záznamy, které pak všichni účastníci dostanou k dispozici, aby si mohli v klidu dokoukat vše, co jim uteklo. Až když ze mě opadl stres z příprav, uvědomila jsem si, kolik skvělých odborníků u nás máme. Vím, že péče o duši mámy u nás zatím pokulhává, věřím ale zároveň, že máme slibně našlápnuto k lepším zítřkům. Jedním z výstupů konference je i vznik pracovní skupiny, která bude na ty lepší zítřky dohlížet.A ještě poděkování na závěr.Moc díky všem, kteří svou prací přispěli k tomu, že konference úspěšně proběhla. Zbyňkovi, Tondovi, Lucce, Adélce, Verče, Katce, Káje, Lucce, Beatrice, Renče. Prostě všem.Poděkování si bezesporu zaslouží všichni skvělí přednášející. Společně jsme posunuli téma křehké mateřské psychiky zase o pár skoků vpřed.Díky taky partnerům. Kongresovému centru za prostory a za péči, místnímu technikovi za záchranu a Terap.io za pomoc s živým přenosem, Magistrátu hlavního města Praha za finanční podporu akce, mediálním partnerům Radio 1 a Vitalia.cz.Díky patří i vám účastníkům a příznivcům. Za podporu, za aktivitu, za milá slova v těžkých chvílích. Bez vás by to nešlo

Veronika Kubrichtová